Nirvana - Navždy vyprodáno

13. ledna 2007 v 16:25 | Text JAROSLAV ŠVELCH z časopisu Rock&Pop |  nIrvAnA
"Kurt byl ten typ kluka, co skočí ze střechy, aby zjistil, jestli umí lítat." - Dave Grohl
Přesně před patnácti lety pokořila hitparády jedna punková kapela ze Seattlu. Deska se jmenovala Nevadí. Na dva a půl roku byla Nirvana téma číslo 1. Třásli jsme se, co s ní bude zítra a pozítří, masově fascinováni destrukcí. Rozmlácené kytary, zneuctěná televizní show. Od té doby už se v rocku nestalo nic tak důležitého. A chlápek, kterého "sralo úplně všechno", se stal nejvýnosnějším nebožtíkem na světě. Vadí? Nevadí?
V nové DVD verzi právě vychází film Nirvana: Live! Tonight! Sold Out!!, proslulý vizuální dokument zvrhlých a zuřivých pódiových anti-show i mediálního šílenství kolem kapely. Je to tak povědomé, ale přitom na to člověk zírá jak na fikci. Když Nirvana vystupovala na half-playback v anglickém pořadu Top Of The Pops, Cobain dementně brnkal a do toho zpíval Smells Like Teen Spirit makabrózním hlasem ā la Joy Division. Studioví komparsisti, navyklí tleskat do rytmu a tvářit se, jako by dostali lízátko, ztuhli a nechápali. "Tak jsme tady / teď nás bavte," zpíval jim Kurt. Jako kdyby tuhle situaci předvídal už ve chvíli, kdy svůj největší hit psal.
Nirvana si nárokovala stoprocentní pozornost, to nemohla být výplň mezi legračními řečmi. Jako kdyby vás škrábali rezavým hřebíkem.
Ty provokace nebyly tak spontánní, jak by se mohlo zdát. Kurt byl ambiciózní, megalomanský, stoprocentně oddaný snu o revoluci jménem Nirvana. Věřil ve svůj talent a cítil se výjimečný. "Existuje malé procento lidí, kteří se narodili se schopností rozpoznat nespravedlnost," napsal - a sám se mezi ně počítal. Svůj vokál zhodnotil slovy: "Jsem si vědom toho, že můj hlas zní upřímně."
Z jeho deníků se zdá, že kromě kapely neměl žádný život. Nebo ho nepovažoval za hodný slov. Muzika pro něj byla obsese - kdyby se nestal muzikantem, mohl být hudebním kritikem.
DOKONCE LEPŠÍ NEŽ MELVINS!
(Nirvana jako naděje)
První zastávka na cestě k ovládnutí globální kultury: Seattle. Dawn Anderson z časopisu Backlash tehdy napsal: "Až bude mít Nirvana něco za sebou, může být dokonce lepší než Melvins!" A to je prosím známka obdivu.
Zajímavé je, že v té době ještě nikdo neviděl v Kurtovi uhrančivého génia. Byl to prostě talentovaný sympaťák. Ben Shepherd ze Soundgarden, který měl kdysi v Nirvaně hrát druhou kytaru, vypráví: "Lidi rádi říkají, že měl charisma. Kecy. Neměl nic, byl to prostě Kurt, a to na něm bylo tak milé. Potkal jsem ho kdysi dávno na mejdanu v Olympii. Oba jsme seděli na kraji gauče a já povídám: ,Ty jsi jako já, co? Vždycky na tomhle místě.´ A on na to: ,Jo.' Všichni se bavili a my jsme seděli na gauči jak nějaký zoufalci. Naštěstí tam byla kytara, takže jsme si ji podávali a brnkali. Vždycky sedával v rohu a brnkal si." Cobainův asociální, sarkastický a obviňující talent dostal tu obrovskou sílu právě až v momentech, kdy na jeho nihilistické písničky začali vesele poskakovat teenageři..
Přelom přišel po nahrání slavného "dema ze studia Smart". To už byla Nirvana, jak ji známe dneska. V dubnu 1991 svatá trojice Cobain, Novoselic, Grohl podepsala smlouvu s Geffenem, se slovy "chceme se stát nejslavnější kapelou na světě". Byla to ironie? V případě Nirvany se rozdíl mezi ironií a pravdou stírá.
CELÝ SVĚT BYL JEVIŠTĚ
(Nirvana i u vás doma)
Čím víc fanoušků Nirvana měla, tím víc se zdálo, že Kurt nezpívá pro ně - že vlastně zpívá do zdi a z nich se stává otupělý kompars pro jeho vrcholné dílo, kterým není žádné album (zkuste si je dneska poslechnout a zjistíte, že na všech je určitý podíl vaty), ale Nirvana jako fenomén.
Muzika Nirvany byla tak jednoduchá, tak prvotní a uhrančivá, že ji mohli milovat všichni.
Cobain mohl zaplesat. Vyhladil cock rock, který tak nenáviděl - Poison a spol. si dodneška lížou rány. Konečně ho všichni poslouchají. Ale nechápou. Problém byl v tom, že Cobain ve svých plánech pro Nirvanu zapomněl na sebe. Být lídr nejslavnější kapely na světě, to není zrovna lehký džob, zvlášť když si to člověk nemůže usnadnit spoléháním na prochozené pěšinky.
UNAVENÝ NAŘÍKÁNÍM A SNĚNÍM
(Nirvana jako oběť)
Poslední dva roky žil Cobain jako zombík. Postava, která nám všem přišla tak vzrušující, ve skutečnosti trávila většinu času spaním. Když se na Live! Tonight! Sold Out!! při televizním rozhovoru rozvaluje na zemi a stěží artikuluje, není to ležérní póza.
V roce 1992 vyšel výběr B-stran a raritních nahrávek nazvaný Incesticide. Génius nabral dech a chtěl lidi oddělat třetím albem In Utero, ale uchýlil se k typicky cobainovskému kompromisu: nechal několik skladeb (tentokrát už ne celé album) obrousit do podoby přijatelné pro rádio.
Stejně jako texty Nirvany jsou i jeho rozhodnutí plná rozporů. "Potřebuju, aby mě lidi brali. Musí to tak být. Jsem tak unavený vším tím naříkáním a sněním. Jsem tak sám. Copak tu nikdo není? Potřebuju pomoc," píše v roce 1993.
Tři věci ho rozežíraly zevnitř a kradly mu život: chronické deprese, záhadná nemoc trávicího traktu a heroinová závislost. "Rozhodl jsem se užívat heroin denně kvůli neustálým trávicím problémům, které mě trápí posledních pět let a doslova mě dostaly do bodu, kdy jsem se chtěl zabít," píše Cobain v deníku. Snažil se najít nějaké to světýlko ve vidině normálního života s Courtney a dcerou Frances Bean. Nepovedlo se. 8. dubna 1994 našli Cobaina mrtvého ve skleníku jeho domu nedaleko Seattlu.
Zdroj časopis Rock&Pop ..lednové vydání 2007
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama